TSK · Príslovia 11:17

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem.

Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.

Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?

Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.

Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.

Ne protože bych hledal darů, ale hledám užitku hojného k vašemu prospěchu.

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.