TSK · Jan 8:6

Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

V touž hodinu vyšli prstové ruky lidské, a psali naproti svícnu na stěně paláce královského, a král hleděl na částky ruky, kteráž psala.

Protož rozumný v ten čas mlčeti musí, nebo čas ten zlý jest.

Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.

I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.

A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.

Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.