Story
Svatý Abanúb Dítě-mučedník Abanúbovi bylo pouhých dvanáct let, když ho dal římský místodržící umučit. Třicátého prvního července slaví naše církev jeho smrt jako den jeho narození do věčného života.
Ostatky svatého Abanúba, stejně jako ostatky mnohých křesťanů, kteří zemřeli spolu s ním, jsou dodnes uchovávány v chrámu Přesvaté Panny Marie a svatého Abanúba ve městě Samanúd. Vypráví se rovněž, že Svatá Rodina navštívila to místo během svého útěku do Egypta. Chrám dosud uchovává studnu, z níž pili Pán Ježíš, svatá Marie a svatý Josef. V tom chrámu se až do dnešního dne dějí četná zjevení a zázraky. Abanúb se narodil ve městečku zvaném Nehísa v nilské deltě a byl jediným synem zbožných křesťanských rodičů, kteří zesnuli, když byl ještě malým dítětem. Když dosáhl dvanácti let, vstoupil do chrámu a slyšel kněze, jak vybízí lid, aby zůstal pevný ve víře během pronásledování, jež rozpoutal Dioklecián, římský císař.
Abanúb přijal svaté Tajiny a poté se modlil k Bohu, aby ho dovedl tam, kde by mohl vyznat svou víru v Ježíše, našeho Pána. Pak Abanúb vyšel a rozdal všechen svůj majetek potřebným. Potom se pěšky vydal do města zvaného Samanúd. Cestou spatřil archanděla Michaela v nebeské slávě. Ten pohled byl tak nesmírný, že Abanúb padl k zemi, ale archanděl ho pozdvihl a řekl mu, že musí tři dny trpět v Samanúdu a že bude svědčit o Ježíši Kristu i na jiných místech.
Když přišel do Samanúdu, šel Abanúb k římskému místodržícímu a otevřeně vyznal svou víru. Také se rouhal modlám místodržícího. Místodržící se rozzuřil a dal rozkaz, aby ho bili po břiše. Vojáci Abanúba tak silně bili, až mu z břicha vyhřezly vnitřnosti. Avšak archanděl Michael ho zázračně uzdravil. Místodržící ho potom uvrhl do žaláře s jinými křesťany, kteří byli jeho přítomností mezi nimi posilněni a později podstoupili mučednickou smrt pro jméno Ježíšovo.
Příštího dne vzal místodržící Abanúba na loď do města zvaného Atríb a za trest ho pověsil hlavou dolů na plachtu lodi. Vojáci spolu se svým místodržícím začali pít, tančit a bít Abanúba do úst. Abanúbovi krvácel nos, ale tu nečekaně vojáci oslepli a místodržícího postihlo ochrnutí. Ve svých mukách k němu volali a říkali: „Prosíme tě, Abanúbe, modli se ke svému Bohu, aby nás uzdravil. Neboť budeme-li uzdraveni, staneme se křesťany.“
Svatý Abanúb odpověděl: „Stane se to teprve v Atríbu, aby všichni tam poznali, že není jiného Boha kromě Krista.“ Když dorazili do Atríbu, všichni byli uzdraveni a s radostí volali: „Jsme křesťané! Věříme v Boha Abanúbova.“ Pak svlékli své vojenské oděvy a hodili je na zem před místodržícího Atríbu. Vladař se velice rozhněval a nařídil, aby byli usmrceni.
V Atríbu byl Abanúb krutě mučen, hned bičováním, hned přivázáním na železné lože a zapálením ohně pod ním. Avšak ve všech těchto souženích Pán prokázal svou moc a Abanúb byl zachráněn. V důsledku těchto zázraků se mnozí z přihlížejících stali křesťany a přijali korunu mučednictví. Místodržící pak dal rozkaz, aby Abanúbovi usekli ruce a nohy. Náhle sestoupil z nebe anděl Páně, vrátil ruce a nohy na jejich místo a uzdravil ho. Abanúb tedy vstal a chodil přede všemi. Stovky lidí se v důsledku toho zázraku staly křesťany.
Místodržící, plný zlosti, povolal některé z nejlepších kouzelníků v zemi a žádal je, aby mu pomohli Abanúba přemoci. Navrhli, aby byl vhozen mezi jedovaté hady. „V těch hadech je dost jedu, aby usmrtil dvě nebo tři sta mužů,“ řekli. Vsadili tedy Abanúba do cely s hady, avšak Bůh, který zavřel tlamy lvů za časů Danielových, hady zkrotil a ti Abanúbovi neublížili. Ráno, ke všeobecnému úžasu, vyšel svatý Abanúb z cely živý. Tu náhle jeden z hadů vylezl z cely a ovinul se kolem krku místodržícího. Ten muž se začal třást a volal: „Ve jménu Ježíše, tvého Boha, smiluj se nade mnou a nedovol, aby mi had ublížil.“ Svatý, jenž miloval všechny – přítele i nepřítele – tak, jak přikazuje evangelium, se modlil ze srdce a potom hadovi přikázal, aby slezl dolů a místodržícímu neublížil. Toho dne uvěřilo v Ježíše mnoho přítomných, mezi nimi i tři kouzelníci.
Nakonec jeden z místodržícího rádců mu poradil, aby svatého sťal a učinil té věci konec. Místodržící tedy nařídil vojákům, aby svatého Abanúba usmrtili mečem. Jeden věřící muž jménem svatý Julius zavinul Abanúbovo tělo do jemného plátna a poslal ho do jeho rodného města Nehísy, kde byl pohřben.
Roku 960 po Kristu bylo jeho tělo přeneseno do chrámu Přesvaté Panny Marie v Samanúdu, kde dodnes spočívá. V průběhu let se Abanúb v tom chrámu mnohokrát zjevoval. Zjevoval se jako dvanáctileté dítě a hrával si s dětmi svého věku. Jednou zasáhl do rvačky mezi některými křesťanskými a muslimskými dětmi. Tato příhoda rozhněvala jednoho z předních muslimů, kteří bydleli vedle chrámu. Kněz toho chrámu, který byl stařec, se rozhněval, když se dozvěděl, co se stalo. Ve svém hněvu zakázal dítěti-svatému, aby se zjevovalo. Podivuhodné je, že svatý kněžovo rozhodnutí uposlechl a zjevení na mnoho let ustala.
Teprve v roce 1974, když byl otec Abanúb Luis vysvěcen na kněze toho chrámu, povolal dva biskupy, kteří přišli do chrámu, a po horlivé modlitbě dali svatému dovolení, aby se zjevoval, bude-li chtít. Asi za dva týdny bylo spatřeno první zjevení, po němž následovaly četné zázraky a zjevení.
Jeden známý biskup nedávno navštívil Montreal a hovořil o zázracích, které sám viděl. Řekl: „Jednoho dne jsem navštívil Samanúd a podílel jsem se na sloužení liturgie v chrámu Přesvaté Panny Marie a svatého Abanúba. Liturgie byla uprostřed týdne a zúčastnilo se jí jen málo lidí. Když jsme skončili, vyjádřil jsem obdiv, jak krásný je to chrám a jak velmi jsem si užil modlitbu v něm, vyjma jediné malé věci.“ Dodal jsem, že po celou dobu modliteb stále nějaký malý chlapec vcházel a vycházel předními dveřmi. Kněz mi řekl, že žádné malé děti neviděl a že se liturgie zúčastnilo jen málo dospělých. Tu dospěl k závěru, že tím malým chlapcem byl svatý Abanúb.
Jiný muž vyprávěl, že poté, co se zúčastnil liturgie, šel svou cestou a nesl aktovku. Řekl: „Pršelo, uklouzl jsem a spadl do kaluže. Tu ke mně přiběhl malý chlapec a pomohl mi vstát. Podal mi aktovku a řekl mi, abych přešel na druhou stranu ulice. S úžasem jsem zjistil, že mé šaty i aktovka jsou úplně suché. Pak jsem se po tom malém chlapci ohlížel, ale zmizel.“
Kéž je s námi požehnání, modlitby a prosby tohoto velikého mučedníka, dítěte-svatého Abanúba. Amen.