TSK · Žalmy 142:3

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:

A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.