TSK · Římanům 1:9

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých.

A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.

Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,

Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.

Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

Cožť pak píši vám, aj, před Bohem osvědčuji, žeť neklamám.

A pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista,

(Vždycky při každé modlitbě mé, s radostí za všecky za vás prosbu čině,)

Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.

Protož i my, od toho dne, jakž jsme to uslyšeli, nepřestáváme modliti se za vás a žádati, abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní,

Díky činíme Bohu vždycky ze všech vás, zmínku činíce o vás na modlitbách našich,

Dnem i nocí přehorlivě modléce se, abychom uzřeli tvář vaši a doplnili to, čehož by se nedostávalo víře vaší?

K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť,) za učitele pohanů u víře a pravdě.

Díky činím Bohu svému, vždycky zmínku o tobě čině na svých modlitbách,