TSK · Římanům 8:26

Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás.

I stalo se, když byl na jednom místě, modle se, že když přestal, řekl k němu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své.

A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.

Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,

Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými.

Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci.

Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.