TSK · Jakubův 4:9

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?

Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní.

Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

Abys se rozpomenula a styděla, a nemohla více úst otevříti pro hanbu svou, když tě očistím ode všeho, což jsi činila, praví Panovník Hospodin.

Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.

Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.

Jakž se mnoho chlubil a zbujněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím.