TSK · Jób 40:2

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?

Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně.

A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?