TSK · Jób 19:20

Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.