TSK · Plaè 4:8

Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské:

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

Prázdné a vyprázdněné, nýbrž docela zpuštěné bude, a srdce se rozplyne, a tlučení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváře všech zčernají jako hrnec.