Půlnoční modlitba – Hodinové modlitby

OTČENÁŠ

A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

MODLITBA DÍKŮVZDÁNÍ

A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

ŽALM 50

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Poté modlící pronáší:

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

ŽALM 133

Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

Povstaňte, synové světla

Povstaňte, synové světla, chvalme Pána zástupů, aby nám dopřál spásu našich duší. Když před Tebou stojíme tělem, odstraň z našich myslí spánek nedbalosti. Dej nám, Pane, bdělost, abychom pochopili, jak před Tebou stát v čas modlitby, abychom k Tobě vzhůru posílali náležité velebení a dosáhli odpuštění našich mnohých hříchů. (Sláva Tobě, Milovníku lidí)

Dobrořečte Hospodinu, všichni služebníci Hospodinovi, kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích našeho Boha. V noci pozvedejte své ruce ke svatyni a dobrořečte Hospodinu. Nechť tě Hospodin ze Siónu žehná, on, který učinil nebe i zemi. (Sláva Tobě, Milovníku lidí)

Nechť přistoupí má prosba před Tebe, Hospodine, podle Tvé řeči mne pouč. Nechť vstoupí má modlitba do Tvé přítomnosti, Hospodine, podle Tvého slova mne obživ. Má ústa vychrlí chválu, když mne naučíš svým právům. Můj jazyk bude mluvit o Tvých výrocích, neboť všechna Tvá přikázání jsou spravedlivá. Ať je Tvá ruka k mé spáse, neboť jsem si zamiloval Tvá přikázání. Po Tvém spasení jsem toužil, Hospodine, a Tvůj zákon je mou rozpravou. Nechť žije má duše a chválí Tě, a Tvá nařízení ať mi pomáhají. Zabloudil jsem jako ztracená ovce; hledej svého služebníka, neboť na Tvá přikázání jsem nezapomněl.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, od nynějška až na věky věků. Amen. Sláva Tobě, dobrý Milovníku lidí. Pokoj Tvé Matce Panně se všemi Tvými svatými. Sláva Tobě, Svatá Trojice, smiluj se nad námi.

Nechť povstane Bůh, nechť se rozptýlí všichni jeho nepřátelé a nechť před jeho tváří utečou všichni, kdo nenávidí jeho svaté jméno. Avšak Tvůj lid nechť se stane požehnáním v tisících tisíců a desetitisících desetitisíců, činíce Tvou vůli. Pane, otevři má ústa ať má ústa zvěstují Tvé chvály. Amen. Aleluja.

Začátek modlitby

ŽALM 3

Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

ŽALM 6

Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]

ŽALM 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

ŽALM 69

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

ŽALM 85

Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.

Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.

Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.

Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.

Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.

Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?

Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?

Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.

Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.

Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.

Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.

Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.

Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]

ŽALM 90

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

ŽALM 116

Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.

Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.

Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.

I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.

Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.

Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.

Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.

Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.

Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.

Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?

Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.

Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.

Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,

V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.

ŽALM 117

Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.

Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.

ŽALM 118 (I)

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.

Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.

Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.

Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.

V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.

Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?

Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.

Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.

Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.

Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.

Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,

Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.

Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.

Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.

Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.

Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.

Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.

Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.

Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.

Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.

Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.

Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.

Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.

Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.

Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

(Žalm sto osmnáctý)

(1) Blaze těm, kdo jsou bezúhonní na cestě, těm, kdo se ubírají zákonem Hospodinovým. Blaze těm, kdo bedlivě dbají jeho svědectví, kdo jej celým srdcem hledají, neboť činitelé nepravosti nechtěli chodit po jeho cestách. Ty jsi přikázal, aby tvá přikázání byla velmi střežena. Kéž by mé cesty byly pevné v zachovávání Tvých práv! Tehdy se nezahanbím, když pohlédnu na všechna Tvá přikázání. Budu Ti děkovat upřímností srdce, když poznám soudy Tvé spravedlnosti. Tvá práva budu zachovávat, neopouštěj mne až do konce. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(2) Čím si mladík udrží čistou cestu? Tím, že bude dbát Tvých slov. Celým srdcem jsem Tě hledal, nedej, abych zbloudil od Tvých přikázání. Tvá slova jsem ukryl ve svém srdci, abych proti Tobě nehřešil. Požehnaný jsi, Hospodine, nauč mne svým právům. Svými rty jsem vyznal všechna rozhodnutí Tvých úst; veselil jsem se cestou Tvých svědectví jako nad veškerým bohatstvím. O Tvých přikázáních rozjímám a rozumím Tvým cestám; o Tvých ustanoveních přemýšlím a na Tvé slovo nezapomenu. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(3) Odplať svému služebníku a budu živ a zachovám Tvá slova. Otevři mé oči, ať spatřím divy Tvého zákona. Hostem jsem na zemi, neskrývej přede mnou svá přikázání. Má duše se souží ustavičnou touhou po Tvojich soudech. Ty jsi pokáral zpupné, zlořečené, kteří sešli z Tvých přikázání. Sejmi ze mne potupu a hanbu, neboť Tvá svědectví jsem vyhledával. Knížata seděla a mluvila proti mně, ale Tvůj služebník se zabýval Tvými právy, neboť Tvá svědectví jsou mou rozpravou a Tvá práva jsou mou radou. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(4) Má duše lne k prachu, obživ mne podle svého slova. Vyprávěl jsem o svých cestách a vyslyšels mne; nauč mne svým právům. Dej mi porozumět cestě Tvých práv, a budu přemýšlet o Tvých divech. Má duše sklesla zármutkem, podepři mne svými slovy. Odstraň ode mne cestu lži a ve svém zákoně se nade mnou slituj. Zvolil jsem cestu pravdy, Tvá rozhodnutí jsem nezapomněl. Přilnul jsem k Tvým svědectvím, Hospodine, nedej, abych se zahanbil. Poběží v cestě Tvých přikázání, když rozšíříš mé srdce. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(5) Ulož mi, Hospodine, zákon na cestě Tvých práv, a budu jej následovat ustavičně. Dej mi porozumět, ať pátrám v Tvém zákoně a zachovám jej celým srdcem. Veď mne stezkou Tvých přikázání, neboť ji miluji. Nakloň mé srdce k Tvým svědectvím a ne k nespravedlnosti. Odvrať mé oči, ať nehledí na marnost, a na Tvých cestách mne obživ. Potvrď svému služebníku své slovo pro svou bázeň. Odstraň ode mne potupu, které se děsím, neboť Tvé soudy jsou dobré. Hle, zatoužil jsem po Tvých přikázáních; obživ mne ve své spravedlnosti. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(6) Nechť přijde na mne Tvé milosrdenství, Hospodine, a Tvé spasení podle Tvého slova. A odpovím tomu, kdo mne tupí, slovem, neboť doufám ve Tvá slova. Nikdy neodnímej z mých úst slovo pravdy, neboť doufám v Tvé soudy. Zachovám Tvůj zákon ustavičně na věky a věky věků. Budu chodit volně, neboť jsem vyhledával Tvá přikázání. Před králi budu mluvit o Tvých svědectvích a nebudu zahanben. O Tvých přikázáních jsem přemítal, neboť jsem si je velmi zamiloval; pozvedl jsem své ruce k Tvým přikázáním, která jsem velmi miloval, a přemýšlel jsem o Tvých ustanoveních. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(7) Vzpomeň svému služebníku slovo, na něž jsi mi dal doufat. To mne potěšilo v mém pokoření, neboť Tvé slovo mne obživilo. Pyšní překročili zákon až do krajnosti, já se však od Tvého zákona neodchýlím. Pamatoval jsem na Tvé soudy, Hospodine, od pradávna, a potěšil jsem se. Žalem jsem se zachvěl pro hříšníky, kteří opustili Tvůj zákon. Tvá práva mi byla písněmi v místě mého pobytu. V noci jsem si připomněl Tvé jméno, Hospodine, a zachoval jsem Tvůj zákon. To se mi stalo, neboť jsem hledal Tvá práva. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(8) Hospodine, Ty jsi mým podílem; řekl jsem, že budu zachovávat Tvá přikázání. Úpěnlivě jsem hledal Tvou tvář celým srdcem: smiluj se nade mnou podle svého slova. Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k Tvým svědectvím. Připravil jsem se a nezahanbil v zachovávání Tvých přikázání. Provazy hříšníků se kolem mne ovinuly, ale na Tvůj zákon jsem nezapomněl. O půlnoci jsem vstal, abych Ti děkoval za soudy Tvé spravedlnosti. Jsem spojenec všech, kdo Tě báli, a těch, kdo zachovávají Tvá přikázání. Tvé milosrdenství, Hospodine, naplnilo zemi; nauč mne své spravedlnosti. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(9) Dobře jsi učinil svému služebníku, Hospodine, podle svého slova: dobrotu, kázeň a poznání mne uč, neboť jsem uvěřil Tvým přikázáním. Dříve než jsem byl pokořen, bloudil jsem; proto nyní zachovávám Tvé slovo. Dobrý jsi, Hospodine, a v Tvé dobrotě mne uč svým právům. Mnohé křivdy se na mne snesly od zpupných; já však celým srdcem hledám Tvá přikázání. Jejich srdce ztuhlo jako tuk, já však rozjímám o Tvém zákoně. Dobře mi, že jsi mne pokořil, abych se naučil Tvým právům. Zákon Tvých úst je mi lepší než tisíce hřiven zlata a stříbra. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(10) Tvé ruce mne učinily a zformovaly; dej mi porozumět, ať se naučím Tvým přikázáním. Ti, kdo Tě báli, když mne uvidí, se zaradují, neboť v Tvé slovo jsem doufal. Vím, Hospodine, že Tvé soudy jsou spravedlivé a že jsi mne vpravdě pokořil. Ať přijde na mne Tvé milosrdenství, abych byl potěšen, podle slova daného Tvému služebníkovi. Ať ke mně přijde Tvé slitování, a budu živ, neboť Tvůj zákon je mou rozpravou. Ať se zahanbí zpupní, že bezprávně na mne bez důvodu útočili; já však budu rozjímat o Tvých přikázáních. Kéž se ke mně obrátí ti, kdo Tě báli a poznali Tvá divy. Kéž je mé srdce bezúhonné v Tvé spravedlnosti, abych nebyl zahanben. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(11) Má duše prahne po Tvém spasení, v Tvé slovo jsem složil naději. Mé oči umdlely očekáváním Tvého slova, říkajíce: „Kdy mne potěšíš?“ Stal jsem se jako měch v jinovatce, ale na Tvá práva jsem nezapomněl. Kolik je dnů Tvého služebníka? Kdy vykonáš soud nad těmi, kdo mne pronásledují? Ti, kdo překračují zákon, mluvili proti mně blouznění, ne jako Tvůj zákon, Hospodine; neboť všechna Tvá přikázání jsou pravda. Bezprávně mne pronásledovali; pomoz mi! Málem mne zahladili v zemi, já však Tvá přikázání neopustil. Podle Tvého milosrdenství mne obživ, a budu zachovávat svědectví Tvých úst. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(12) Hospodine, Tvé slovo na nebesích trvá navěky, Tvá věrnost z pokolení na pokolení. Založil jsi zemi a ona stojí; podle Tvého ustanovení stojí dodnes, neboť všechno je Tvým služebníkem. Kdyby Tvůj zákon nebyl mou rozpravou, dávno bych zahynul ve svém pokoření. Nikdy nezapomenu na Tvá přikázání, neboť skrze ně jsi mne obživil, Hospodine. Tvůj jsem: spasi mne, neboť Tvá přikázání jsem vyhledával. Hříšníci mne čekali, aby mne zahubili; já jsem porozuměl Tvým svědectvím. Ke každé dokonalosti jsem viděl mez, ale Tvá přikázání jsou velmi široká. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(13) Jak miluji Tvé jméno, Hospodine: je mou rozpravou po všechen den. Svými přikázáními jsi mne učinil moudřejším než moji nepřátelé, neboť jsou se mnou navěky. Více než všichni moji učitelé jsem porozuměl, neboť Tvá svědectví jsou mou rozpravou. Více než starci jsem porozuměl, neboť Tvých přikázání jsem se držel. Od každé zlé cesty jsem zadržel své nohy, abych zachoval Tvé slovo. Od Tvých výroků jsem se neodchýlil, neboť jsi mi Ty sám dal zákon. Jak sladká jsou Tvá slova mým ústům, sladší než med mým ústům! Z Tvých přikázání jsem nabyl rozumnosti; proto nenávidím každou cestu lži. (Neboť jsi mi Ty sám dal zákon) (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(14) Svou noze je Tvé slovo svítilnou a světlem mé stezce. Přísahal jsem a potvrdil, že budu zachovávat soudy Tvé spravedlnosti. Velice jsem byl pokořen až do krajnosti; Hospodine, obživ mne podle svého slova. Požehnej závazky mých úst, Hospodine, a nauč mne svým soudům. Má duše je stále v mých rukou, ale na Tvůj zákon jsem nezapomněl. Hříšníci mi ukládali léčku, ale od Tvých přikázání jsem nezbloudil. Dostal jsem Tvá svědectví za dědictví navěky, neboť jsou potěchou mého srdce. Naklonil jsem své srdce, abych činil Tvou spravedlnost navždy (pro odměnu). (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(15) Nenáviděl jsem ty, kdo přestupují zákon, a Tvůj zákon jsem miloval; neboť Ty jsi mým pomocníkem a ochráncem, v Tvé slovo jsem doufal. Vzdalte se ode mne, ničemníci, a já budu zkoumat přikázání svého Boha. Podepři mne podle svého slova a budu živ a nezahanbi v mé naději. Podepři mne a budu spasen, a budu stále rozjímat o Tvých přikázáních. Odmítl jsi všechny, kdo zbloudili od Tvých přikázání, neboť jejich myšlení je klam. Za trosky jsi pokládal všechny hříšníky na zemi; proto jsem si zamiloval Tvá svědectví ustavičně. Zasaď bázeň před Tebou do mého těla, neboť Tvých soudů jsem se lekl. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(16) Konal jsem soud a spravedlnost; nevydávej mne těm, kdo na mne utiskují. Buď pro svého služebníka ručitelem pro dobro, ať nade mnou nepanují pyšní. Mé oči zemdlely očekáváním Tvého spasení a Tvého spravedlivého slova. Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství a nauč mne svým právům. Tvůj služebník jsem; dej mi porozumět, ať poznám Tvá svědectví. Nastal čas, aby Hospodin jednal: porušili Tvůj zákon. Proto jsem miloval Tvá přikázání více než zlato a drahokam; proto jsem podle všech Tvých přikázání byl spravedlivý a každou cestu lži jsem nenáviděl. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(17) Podivuhodná jsou Tvá svědectví, proto je má duše zachovávala. Zjevení Tvých slov přináší světlo a dává prozíravost maličkým. Otevřel jsem ústa a přitáhl jsem si ducha, neboť po Tvých přikázáních jsem zatoužil. Pohleď na mne a smiluj se nade mnou podle práva těch, kdo milují Tvé jméno. Upevni mé kroky ve svém slovu a ať nade mnou nepanuje žádná nepravost. Vysvoboď mne od lidského útlaku, a budu zachovávat Tvá přikázání. Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem a nauč mne svým právům. Potoky vod stékají z mých očí, protože nezachovávali Tvůj zákon. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(18) Spravedlivý jsi, Hospodine, a Tvé soudy jsou pravé. Přikázal jsi spravedlnost velmi a pravdu: to jsou Tvá svědectví. Horlivost o Tvůj dům mne strávila, neboť moji protivníci zapomněli na Tvá přikázání. Velmi je vyzkoušeno Tvé slovo a Tvůj služebník je miluje. Jsem maličký a opovržený, ale na Tvá práva jsem nezapomněl. Tvá spravedlnost je spravedlnost navěky a Tvé slovo je pravda. Soužení a úzkost mne našly, přikázání Tvá jsou mou rozpravou. Tvá svědectví jsou navěky spravedlivá; dej mi porozumět a budu živ. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(19) Volal jsem celým srdcem, vyslyš mne, Hospodine; budu vyhledávat Tvá práva. K Tobě jsem volal: spas mne! A zachovám Tvá svědectví. Předešel jsem bděním jitro a volal, v Tvá slova jsem doufal. Moje oči předešly noční stráže, abych rozjímal o Tvých výrocích. Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých soudů mne obživ. Přiblížili se ti, kdo za bezprávím běží, a od Tvého zákona se vzdálili. Ty jsi blízko, Hospodine, a všechna Tvá přikázání jsou pravda. Od počátku jsem poznal z Tvých svědectví, že jsi je založil na věky. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(20) Pohleď na mé pokoření a vysvoboď mne, neboť na Tvůj zákon jsem nezapomněl. Veď mou při a vysvoboď mne; pro své slovo mne oživ. Spasení je daleko od hříšníků, neboť nehledali Tvá práva. Tvé slitování je velmi mnohé, Hospodine; podle svých soudů mne obživ. Mnozí jsou ti, kdo mne pronásledují a utiskují, ale od Tvých svědectví jsem se neodchýlil. Viděl jsem nerozumné a byl jsem zarmoucen, neboť neostříhali Tvých výroků. Pohleď, Hospodine, neboť jsem miloval Tvá přikázání; ve svém milosrdenství mne obživ. Počátek Tvého slova je pravda a navěky každé soudy Tvé spravedlnosti. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(21) Knížata mne bez příčiny pronásledovala; má srdce se však bála Tvých slov. Já se raduji z Tvého slova, jako ten, kdo nalezne mnohé kořisti. Nenáviděl jsem lež a ošklivil jsem si ji, ale Tvůj zákon jsem miloval. Sedmkrát za den jsem Tě chválil pro Tvé spravedlivé soudy. Velký pokoj je těm, kdo milují Tvé jméno, a není pro ně klopýtání. Očekával jsem Tvé spasení, Hospodine, a Tvá přikázání jsem miloval. Má duše zachovala Tvá svědectví a velmi jsem je miloval. Zachoval jsem Tvá přikázání i Tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před Tebou, Hospodine. (Doxa soi, Philánthrope: Sláva Tobě, Milovníku lidí)

(22) Kéž přistoupí má prosba před Tebe, Hospodine; podle Tvého slova mne pouč. Kéž vstoupí má modlitba do Tvé přítomnosti, Hospodine; podle Tvého výroku mne oživ. Nechť má rty vychrlí chválu, když mne naučíš svým právům. Můj jazyk ať mluví o Tvých výrocích, neboť všechna Tvá přikázání jsou spravedlivá. Ať je Tvá ruka k mé spáse, neboť jsem si zamiloval Tvá přikázání. Po Tvém spasení jsem zatoužil, Hospodine, a Tvůj zákon je mou rozpravou. Ať žije má duše a chválí Tě, a Tvé soudy ať mi pomáhají. Zabloudil jsem jako ztracená ovce; hledej svého služebníka, neboť na Tvá přikázání jsem nezapomněl. Aleluja.

(Evangelium podle Matouše 25,1–13) Tehdy bude království nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly s lampami i olej? — Pošetilé vzaly své lampy, ale nevzaly s sebou olej; rozumné však vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich otálel, všechny zdříml y a usnuly. O půlnoci se rozlehl křik: Hle, ženich přichází! Vyjděte mu naproti! Tu všechny ony panny povstaly a upravily své lampy. Pošetilé řekly rozumným: Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají. Rozumné odpověděly: Mohlo by se stát, že by ho nebylo dost ani pro nás ani pro vás; jděte raději k prodavačům a kupte si. Když však šly kupovat, přišel ženich a ty, které byly připraveny, vešly s ním na svatbu a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní panny a říkaly: Pane, Pane, otevři nám! On však odpověděl: Amen, pravím vám, neznám vás. Bděte tedy, neboť neznáte den ani hodinu, kdy přijde Syn člověka. (A sláva Bohu na věky.)

Úsek (Tropar)

Hle, Ženich přichází o půlnoci; blahoslavený služebník, kterého nalezne bdícího. Avšak toho, kterého nalezne malátného, není hoden jít s ním. Prohlédni tedy, má duše, abys netížila spánkem a nebyla vyhozena ven z království; ale bděj a volej: Svatý, svatý, svatý jsi, Bože, pro Bohorodici se nad námi smiluj. (Doxa Patri, kai Hyio, kai Hagio Pneumati Δόξα Πατρί καὶ Υἱῷ καὶ Ἁγίῳ Πνεύματι - Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.)

Uvaž, má duše, onen hrozný den a probuď se; zažehni svou lampu olejem veselí. Neboť nevíš, kdy přijde k tobě hlas volající: Hle, Ženich přichází! Viz, má duše, nezdřím ej, abys nezůstala stát venku a tloukla jako oněch pět pošetilých panen; nýbrž bděj v modlitbě, abys setkala Pána Krista s hojným olejem a abys byla obdařena svatbou jeho pravé božské slávy. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Ty jsi zdí naší spásy, Bohorodice Panno, pevnost nezdolná; zmař úmysl protivníků, zarmoucení svých služebníků obrať v radost, opevni naše město (náš klášter), bojuj za naše krále (naše představené) a přimlouvej se za pokoj světa, neboť ty jsi naše naděje, Bohorodice. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Král nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy, jenž jsi všude přítomen a všechno naplňuješ, poklade dobrých darů a dárce života, přijď, laskavě přebývej v nás a očisť nás od každé poskvrny, Dobrotivý, a spas naše duše. (Doxa Patri, kai Hyio, kai Hagio Pneumati Δόξα Πατρί καὶ Υἱῷ καὶ Ἁγίῳ Πνεύματι - Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.)

Jako jsi byl se svými učedníky, Spasiteli, a dal jsi jim pokoj, buď i s námi a uděl nám svůj pokoj a spas nás a vysvoboď naše duše. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Když stojíme v Tvém svatém chrámě, jsme pokládáni za ty, kdo stojí v nebi. Bohorodice, tys brána nebes, otevři nám bránu milosrdenství.

Κύριε ἐλέησον Kyrie eleison (Pane, smiluj se) 41krát

Svatý, svatý, svatý

Svatý, svatý, svatý, Hospodin zástupů. Nebe i země jsou plny Tvé slávy a Tvé cti. Smiluj se nad námi, Bože Otče Všemohoucí. Svatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, Bože mocností, buď s námi, neboť nemáme v našich souženích a úzkostech jiného pomocníka mimo Tebe.

Rozvazuj, odpusť a promiň nám, Bože, naše nepravosti, které jsme spáchali z vůle i bez vůle, které jsme učinili vědomě i nevědomě, skryté i zjevné. Pane, odpusť je nám pro své svaté jméno, které je nad námi vzýváno. Podle Tvého milosrdenství, Pane, a ne podle našich hříchů.

A učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích..

Služba druhá

ŽALM 118 (VIII)

Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

ŽALM 118 (IX)

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

ŽALM 118 (X)

Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

ŽALM 118 (XI)

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

ŽALM 118 (XII)

Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

ŽALM 118 (XIII)

Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:

Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;

Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;

Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.

Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.

Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.

ŽALM 118 (XIV)

Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.

Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.

Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.

Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.

Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.

ŽALM 118 (XV)

Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

ŽALM 118 (XVI)

Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.

Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.

ŽALM 118 (XVII)

Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.

Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.

Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.

Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Žalm sto dvacátý sedmý

Blaze všem, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Z plodu svých námah budeš jíst, budeš blažený a bude se ti dobře vést. Tvá žena bude jako plodná réva po stranách tvého domu, tvoji synové jako olivové výhonky kolem tvého stolu. Tak bude požehnán člověk, který se bojí Hospodina. Nechť tě Hospodin ze Siónu žehná, abys po všechny dny svého života viděl blaho Jeruzaléma; a uvidíš syny svých synů. Pokoj nad Izraelem. Aleluja.

Žalm sto dvacátý osmý

Mnohokrát mne sužovali od mého mládí — ať řekne Izrael — mnohokrát mne sužovali od mého mládí, avšak nepřemohli mne. Na mých zádech orali hříšníci a dlouze rýhovali svou nepravost. Hospodin je spravedlivý, přetíná provazy hříšníků. Nechť se zahanbí a obrátí zpět všichni, kdo nenávidí Sión; ať jsou jako tráva na střechách, která dříve než se vytrhne, uschne; kterou žnec nenaplní svou ruku ani náruč snopů ten, kdo svazuje; a kolemjdoucí neřekou: Požehnání Hospodinovo na vás, žehnáme vám ve jménu Hospodinově. Aleluja.

(Evangelium podle Lukáše 7,36–50) Jeden z farizeů ho požádal, aby jedl s ním. Vešel tedy do domu farizea a ulehl ke stolu. A hle, v tom městě byla žena hříšnice; když se dověděla, že je u stolu v domě farizea, přinesla alabastrovou nádobu s mastí, postavila se zezadu k jeho nohám a plačíce začala mu rosit nohy slzami, a utírala je vlasy své hlavy; líbala mu nohy a mazala je mastí. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl sám v sobě: Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice. Ježíš mu odpověděl: Šimone, mám ti co říci. On pravil: Mluv, Mistře. Řekl: Jeden věřitel měl dva dlužníky; jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. Když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Který z nich ho bude milovat více? Šimon odpověděl: Mám za to, že ten, kterému odpustil více. On mu řekl: Správně jsi soudil. A obrátiv se k ženě, pravil Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vodu na nohy jsi mi nedal; ona však slzami skropila mé nohy a svými vlasy je otřela. Políbení jsi mi nedal; ona však, ode kdy jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Hlavou jsi mne olejem nepotřel; ona však nohy mými mastí pomazala. Proto ti pravím: Odpouštějí se jí mnohé hříchy, protože velmi milovala; komu se méně odpouští, méně miluje. I řekl jí: Odpouštějí se ti hříchy. A ti, kdo s ním u stolu leželi, začali si říkat: Kdo je to, že i hříchy odpouští? Řekl pak ženě: Tvá víra tě zachránila; jdi v pokoji. (A sláva Bohu na věky.)

Úsek (Tropar)

Dej mi, Pane, hojné prameny slz, jako jsi kdysi dal ženě hříšnici; učiň mne hodným skropit Tvé nohy, které mne vyprostily z cesty bludu; přinést Ti přehojnou mast a získat si čistý život pokáním, abych i já uslyšel onen hlas plný radosti: Víra tvá tě spasila. (Doxa Patri, kai Hyio, kai Hagio Pneumati Δόξα Πατρί καὶ Υἱῷ καὶ Ἁγίῳ Πνεύματι - Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.)

Když uvážím množství svých zlých skutků a myšlenka na onen hrozný soud vstoupí do mého srdce, zmocní se mě třes; utíkám k Tobě, Bože, Milovníku lidí. Neodvracej svou tvář ode mne, pokorně Tě prosím, Ty jediný bez hříchu; daruj mé ubohé duši zkroušenost dříve, než přijde konec, a spas mne. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Nebesa tě blahoslaví, milostí naplněná, Nevěsto bez ženicha; i my velebíme tvé nevyzpytatelné zrození. Bohorodice, Matko milosrdenství a spásy, přimlouvej se za spásu našich duší. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Král nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy, jenž jsi všude přítomen a všechno naplňuješ, poklade dobrých darů a dárce života, přijď, laskavě přebývej v nás a očisť nás od každé poskvrny, Dobrotivý, a spas naše duše. (Doxa Patri, kai Hyio, kai Hagio Pneumati Δόξα Πατρί καὶ Υἱῷ καὶ Ἁγίῳ Πνεύματι - Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.)

Jako jsi byl se svými učedníky, Spasiteli, a dal jsi jim pokoj, buď i s námi a uděl nám svůj pokoj a spas nás a vysvoboď naše duše. (Kai nyn kai aei kai eis tous aiōnas tōn aiōnōn. Amín Καὶ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν - nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)

Když stojíme v Tvém svatém chrámě, jsme pokládáni za ty, kdo stojí v nebi. Bohorodice, tys brána nebes, otevři nám bránu milosrdenství.

Κύριε ἐλέησον Kyrie eleison (Pane, smiluj se) 41krát

Třikrát svatý (Trisagion)

Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, který ses narodil z Panny, smiluj se nad námi. Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, jenž jsi byl za nás ukřižován, smiluj se nad námi. Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, jenž jsi vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa, smiluj se nad námi. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Svatá Trojice, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, smiluj se nad námi.

Pane, odpusť nám naše hříchy. Pane, odpusť nám naše nepravosti. Pane, odpusť nám naše poklesky. Pane, navštiv nemocné svého lidu, uzdrav je pro své svaté jméno. Naši otci a bratři, kteří zesnuli, Pane, dej spočinout jejich duším. Ty, jenž jsi bez hříchu, Pane, smiluj se nad námi. Ty, jenž jsi bez hříchu, Pane, pomoz nám a přijmi naše prosby u Tebe. Neboť Tobě náleží sláva, moc a trojí posvěcení. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, požehnej. Amen.

A učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích....

Tenoo oasht emmok o piekhristos nem pekyot en aghathos nem pi epnevma ethowab je akee ak soati emmon nai nan

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Poté se modlící modlí:

Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ

Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

ZÁVĚR KAŽDÉ HODINY

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Druhá stráž

Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

ŽALM 119