Popularity rank 18

Svatá Marina Mniška

23 Abib · 30 Jul

V tento den si také připomínáme mučednictví blahoslavené svaté Mariny, která přemohla ďábla. Byla jednou z dcer antiochijských šlechticů. Její rodiče byli pohané. Když jí zemřela matka, otec ji poslal k chůvě, aby ji vychovala, a ta chůva byla křesťanka.

Story

V tento den si také připomínáme mučednictví blahoslavené svaté Mariny, která přemohla ďábla. Byla jednou z dcer antiochijských šlechticů. Její rodiče byli pohané. Když jí zemřela matka, otec ji poslal k chůvě, aby ji vychovala, a ta chůva byla křesťanka. Naučila Marinu víře v Krista. Když Marina dosáhla věku patnácti let, její otec zemřel. Jednoho dne uslyšela svou chůvu, jak vypráví o životech mučedníků a o slávě, kterou přijímají v Nebeském království. Zatoužila stát se mučednicí ve jménu Pána Krista.

Jednoho dne svatá Marina vyšla ze svého domu se svými služebnými dívkami, a cestou prošla kolem místodržitele Lofaria Ebrota, který ji velmi obdivoval, když ji spatřil. Přikázal, aby mu ji přivedli. Když k ní přišli vojáci, řekla jim, že je křesťanka. Když to oni oznámili místodržiteli, zarmoutil se, protože se mu zalíbila, a dal ji k sobě přivést násilím. Nabízel jí uctívání model a žádal ji, aby zapřela Boha, ale ona odmítla. Pak se jí zeptal: „Jak se jmenuješ? A odkud jsi?“ Ona mu řekla: „Jsem křesťanka. Věřím v Pána Krista a mé jméno je Marina.“ Pokoušel se ji získat mnohými sliby a slíbil, že si ji vezme za ženu, ale ona ho neposlechla. Když ho proklela a pohaněla, přikázal, aby jí trhali tělo železnými hřebeny, a pak je drhli octem, solí a vápnem, což i učinili. Přesto vše snášela s trpělivostí. Uvrhli ji do vězení, domnívajíce se, že je blízká smrti.

Ihned přišel anděl Páně a uzdravil všechny její rány. Zatímco stála a modlila se s rukama rozepjatýma do tvaru kříže, vyšel proti ní ohromný a hrozný had. Když jej spatřila, polekala se a celé její tělo se chvělo. Had ji pohltil a její duše ji málem opustila. Učinila znamení kříže a modlila se v hadově břiše. Had se roztrhl a padl mrtev na zem. Svatá Marina vyšla bez úhony.

Příštího rána přikázal místodržitel, aby mu ji přivedli. Když viděl, že je zdravá, velmi se podivil a řekl jí: „Marino, dnes se ukázalo tvé čarodějnictví, tak mě poslechni. Uctívej bohy, a hojné dobro tě potká, a dám ti vše, co jsem ti slíbil.“ Ona se na něj a na ty němé modly podívala s pohrdáním a řekla: „Uctívám Pána Ježíše Krista, Syna živého Boha, Boha nebes i země, a cokoli si přeješ se mnou učinit, učiň, neboť tě neposlechnu.“

Místodržitel přikázal, aby ji pověsili na kolo, na mučicí kolo, a aby ji velmi pevně sevřeli. Učinili tak a pak ji uvrhli do vězení. Přišel k ní anděl Páně a uzdravil ji. Potom se jí zjevil ďábel a řekl: „Marino, poslechneš-li místodržitele, bude to pro tvé dobro, neboť on je nemilosrdný a chce vymazat tvé jméno z povrchu země.“ Poznala, že je to ďábel. Ihned chytila vlasy jeho hlavy, vzala železný prut a začala ho bít se slovy: „Přestaň, satane.“ Pak ho spoutala znamením kříže, aby od ní neodešel, dokud jí nepoví všechno o tom, co činí lidskému pokolení. Když na něj naléhala, řekl jí: „Já jsem ten, kdo činí cizoložství, krádež, rouhání a pozemské žádosti dobrými a žádoucími v očích člověka. A pokud ho nedokážu přemoci, vnukám mu spánek a lenost, aby se nemodlil a neprosil o odpuštění svých hříchů.“ Světice ho ihned zahnala.

Když ji místodržitel spatřil, velmi se podivil, a pak přikázal, aby odhalili její tělo a aby naplnili velký kotel roztaveným olovem a ponořili ji do něho. Když tak učinili, prosila Pána, aby jí to bylo křtem. Pán seslal svého anděla v podobě holubice. Ponořila se se slovy: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, jednoho Boha. Amen.“ Hlas z nebe ji zavolal a řekl: „Marino, byla jsi pokřtěna ve křestní vodě.“ Zaradovala se nesmírně, a ti, kdo byli přítomni, slyšeli, co se světici stalo. Mnozí z nich uvěřili, a místodržitel přikázal, aby jim setli šíje, a poté přikázal, aby setli svatou hlavu svaté Mariny.

Kat ji vzal a vyšel s ní za město, a pak jí řekl: „Má paní Marino, vidím anděla Páně a s ním korunu zářivého světla.“ Ona řekla: „Prosím tě, počkej se mnou, dokud se nepomodlím.“ Rozepjala ruce a vroucně se modlila, a pak řekla katovi: „Učiň, co ti bylo přikázáno.“ Sklonila šíji ke katovi, který jí řekl: „Nemohu to učinit.“ Světice mu řekla: „Neučiníš-li to, nebudeš mít podíl v Božím království.“ Když uslyšel její slova, vzal meč a sťal jí šíji, a pak sťal i svou vlastní šíji se slovy: „Věřím v Boha svaté Mariny.“ Padl vedle ní a přijal korunu mučednictví v Nebeském království. Pán skrze její tělo zjevil mnohá znamení a uzdravující zázraky. Její tělo se nyní nachází v kostele Paní Panny Marie v Háret el-Rúm. Kéž jsou její modlitby a přímluva s námi, a sláva Bohu na věky. Amen.

Hymn

This hymn is a best-effort translation provided for meaning — not the original poetic text, and its wording may differ from the original.

1. Pozdravena buď, chloubo panen, Marino, zahalená čistotou, spravedlivá poustevnice.
2. Zavrhla svět i bohatství a důstojně dosáhla koruny; odešla se svým otcem do hor a oblékla si mužský šat.
3. Skryla své tajemství před mnichy, uctívajíc Nejvyššího Pána; žila se svým otcem v tichosti, a měli ji za jednoho z mladíků.
4. V zápase a v modlitbách, v neustálém postu a prosbách, s mnohými poklonami a rozjímáním o věcech božských.
5. Marina zůstala sama poté, co její otec přešel do nebes; stála pevně ve svém odříkání a dbala, aby její tajemství nebylo odhaleno.
6. Tehdy jí nepřítel, satan, záviděl, neboť vůně její čistoty se rozšířila do dáli; popudil proti ní mnichy, aby její tajemství zůstalo skryto i tehdy.
7. Podřídila se příkazu a vydala se s nimi prodávat zboží; jednu noc strávili v hostinci až do rána, spolu s bratry.
8. Pak se chvátajíce vraceli do svého kláštera, aby se ziskem prodali dílo svých rukou, a ďábel nastrojil léčku, právě když na všech spočíval pokoj.
9. Navedl dceru hostinského, aby obvinila mnicha Marinu; vznesla své tvrzení před svým otcem, pomlouvajíc spravedlivou a vymýšlejíc lež.
10. Její otec jí uvěřil a odešel; opat, znepokojený, povolal Marinu, tu, jíž bylo ukřivděno, haně klášter i tu, jež se prohřešila.
11. Sklonila hlavu v poddanosti. „Je to možné, ó vyvolená?“ Domníval se, že ta slova jsou pravdivá. „Zhřešila jsem; odpusť mi, ó můj Pane Ježíši.“
12. Svázali ji s novorozeným dítětem; nesla je radostně a ochotně, a hrozili jí hrozbami. Rozhněval se a vyvrhl ji za zeď.
13. Zůstala tři roky trpíc zimou, nahotou a hladem, dokud otcové, v něžnosti, neúpěnlivě neprosili opata.
14. Stanovili jí podmínky a ihned ji přijali; tak zápasila mnoho let, namáhajíc se jako ta, jež je v učení.
15. Dítě vyrostlo a stalo se učedníkem, v jisté trpělivosti a radosti; naučilo se díkůvzdání a chvále, čisté a matoucí ďábla.
16. Tajemství zůstalo skryto před jeho matkou, milovanou od Krista; neochabla ani na den, zatímco na ni hleděli s výčitkou.
17. Poslala pro opata, povolávajíc ho, když se přiblížil čas jejího usnutí; v hodině svého odchodu přijala jeho požehnání a rozloučila se s ním.
18. Zvony potom zvonily; mniši se shromáždili kolem ní, a když omývali její tělo ze země jejího vyhnanství.
19. Její vůně se rozlinula jako sladká vůně; ukázal se div jejího tajemství. Volali, naříkajíce: „Smiluj se nad námi, ó Bože, smiluj se nad námi.“
20. Začali ji blahoslavit: „Nepřičítej nám, co jsme se domnívali.“ Mnohé divy se ukázaly poté, co ji tak velice obvinili.
21. Ďábel byl vyhnán z hříšníků, a slepý znovu nabyl zraku; a tam, kde leželo tělo čisté, přišel voják i provinilá dcera.
22. Ubohý ďábel byl odhalen; přivlekl je tam, a tam se ti dva vyznali, on i jeho nečisté zástupy, ten, jenž svádí duše.
23. Blahoslavená jsi, ó vyvolená; ve hanbě se vrátili poraženi. Strhla jsi pevnosti nepřítele, ó cudná a mocná Marino.
24. Církev tě velebí pro tvou trpělivost a tvou sladkou stálost, ó ty, jež ses stala majákem, ó čistá a svatá.
25. Význam tvého jména je na rtech a chloubou všech panen; všichni volají, ó Bože, všichni věřící: Svatá Marino, pomoz nám všem.