Story
V tento den se odebral na věčnost svatý Anba Bišoj, jehož památka je ctihodná, hvězda pouště. Narodil se ve městě zvaném Šanša v Egyptě a měl šest bratrů. Jeho matka spatřila ve vidění anděla, který jí řekl: „Takto praví Pán: Dej mi jedno ze svých dětí, aby mi sloužilo.“ Odpověděla: „Pane, vezmi si, koho chceš.“ Anděl vzal za ruku Anbu Bišoje, který byl hubený a jeho tělo bylo slabé.
Jeho matka řekla andělovi: „Pane můj, vezmi si někoho silného, aby sloužil Pánu.“ Anděl jí odpověděl: „Toto je ten, kterého Pán vyvolil.“ Později se svatý Bišoj odebral do pouště Šihít a stal se mnichem rukou Anby Bemwy (Bamúje), který rovněž učinil mnichem [svatého Jana (Jehnese) Malého](/cs/saint/st-john-the-short). Svatý Bišoj zápasil v hojné askezi a mnoha bohoslužbách, které jej učinily hodným spatřit Pána Krista.
Zjevil se mu císař Konstantin ve vidění a řekl: „Kdybych byl věděl, jak veliká je čest mnichů, opustil bych své království a stal se mnichem.“ Svatý Bišoj mu řekl: „Ty jsi zrušil pohanskou modloslužbu a povýšil křesťanství; cožpak ti Kristus nic nedal?“ Císař Konstantin mu odpověděl: „Pán mi dal mnoho darů, ale žádný z nich se nevyrovná cti mnichů.“ Za jeho dnů se na hoře Ansená objevil asketický stařec, který byl proslulý svou spravedlností a k němuž se shromáždilo mnoho lidí. Avšak odchýlil se od pravé víry a ďábel jej svedl. Učil, že není Duch svatý, a mnozí byli oklamáni jeho slovy.
Anba Bišoj o něm uslyšel a vydal se k němu, maje s sebou pletený koš se třemi uchy. Když navštívil onoho starce a jeho stoupence, ptali se ho na důvod, proč zhotovil koši tři ucha. Odpověděl: „Mám Trojici, a vše, co činím, činím podle obrazu Trojice.“ Řekli mu: „Tedy existuje něco, co se nazývá Duch svatý?“ Tehdy jim začal vykládat z Písem svatých, ze Starého i Nového zákona. Ukázal jim, že Duch svatý je jednou ze tří Osob Trojice. Přesvědčil je a oni se navrátili k pravé víře. Poté se vrátil do svého kláštera v poušti Sketis (Šihít).
Když barbaři vpadli do pouště, opustil ji a usadil se na hoře Ansená, kde se odebral na věčnost. Když pominul čas pronásledování, přenesli jeho tělo spolu s tělem svatého Pavla z Tamúhu do jeho kláštera v poušti Šihít. Kéž jsou jeho modlitby s námi. Amen.
2. Mučednictví svatého Pirúa a svatého Athóma. V tento den také podstoupili mučednictví svatý Pirú a svatý Athóm. Tito dva světci se narodili ve městě „Sonbat“ z křesťanských rodičů, kteří byli spravedliví, milovali skutky spravedlnosti a dobročinné skutky. Jejich otec se jmenoval Jan a matka Marie. Svatý Pirú byl plavovlasý s kadeřavými vlasy, vysoké postavy, s modrýma očima. Svatý Athóm byl vysoké postavy, bílé pleti, tmavých očí a černé brady.
Když bylo Pirúovi třicet let a Athómovi sedmadvacet, pravidelně chodili do kostela na bohoslužby a vytrvale dávali almužny a poskytovali přístřeší cizincům. Když bylo proti křesťanům rozpoutáno pronásledování, vzali nějaké zboží a odešli do města El-Farma, aby tam obchodovali. Nalezli tělo světce zvaného „Noua“ u některých vojáků. Koupili od nich tělo za stříbro, uložili je do mramorového sarkofágu ve svém domě, zavěsili před ně olejovou lampu a z těla se zjevilo mnoho zázraků. Oba světci uvažovali o marnosti světa a o blaženostech ráje.
Rozdělili své peníze mezi chudé, odešli do Alexandrie a vyznali Krista před vladařem. Ten je mučil bitím a bičováním, až jejich krev tekla po zemi. Pověsili je a pod nimi zapálili oheň. Tu přišel anděl Páně, sňal je dolů a uzdravil jejich rány. Poté je vladař poslal do El-Farmy. Když vladař El-Farmy spatřil jejich odvahu a krásu jejich vzezření, nabídl jim klanění se modlám. Když odmítli, vytrhal jim nehty z rukou a nohou. Poté je položil na železné tyče a pod nimi zapálil oheň. Během toho zemřela vladařova manželka, a on prosil oba světce, aby mu odpustili, co jim učinil.
Modlili se za ni k Bohu a Bůh ji vzkřísil z mrtvých. Vladař i všichni, kdo byli s ním, uvěřili. Propustil oba světce a oni se vrátili do svého města „Sonbat“. Dali chudým, cokoli jim zbylo z jejich peněz. Tělo svatého Noua svěřili spravedlivému muži jménem Sarabamon. Požádali ho, aby před ním vždy udržoval rozsvícenou olejovou lampu. Poté šli k vladaři a vyznali Krista. Nařídil, aby je bili a vláčeli městem, až jejich krev tekla po zemi. Jedna hluchá a němá žena vzala trochu té krve a pomazala si jí uši a jazyk. Ihned byla uzdravena. Oslavovala Pána Krista a vyznala jej. Vladař nařídil, aby byli všichni sťati.
Všichni přijali korunu mučednictví. Byli při tom přítomni spravedlivý Sarabamon a někteří lidé ze Sonbatu. Vzali těla obou světců, ovinuli je rouchem a odnesli je do jejich města. Byl pro ně postaven kostel, kam byla uložena jejich těla i tělo svatého Noua. Říká se, že jejich těla se nyní nacházejí v kostele svaté Barbory ve Starém Káhiře. Kéž jsou jejich modlitby s námi, amen.
3. Mučednictví svatého Balany, kněze. V tento den také podstoupil mučednictví svatý Balana, kněz. Pocházel z města Bara v eparchii Sacha. Když uslyšel o pronásledování věřících a o zabíjení svatých, rozdělil veškeré své peníze chudým a nuzným. Poté se odebral do „Antinoe“ (Ansená) a vyznal Pána Krista před vladařem. Ten svatého Balanu mnoho mučil rozličnými druhy muk, až vydal svou duši do rukou Páně. Kéž jsou jeho modlitby s námi, amen.
4. Mučednictví svatého Epima (Pimanóna). V tento den se rovněž připomíná mučednictví svatého Epima (Pimanóna) (Bimy). Byl představeným vesnice „Panokleus“ v okrese El-Bahnasá. Byl bohatý a milosrdný k chudým. Pán Kristus se mu zjevil ve vidění a řekl mu: „Vstaň, jdi k vladaři a vyznej mé jméno, neboť tam máš pro sebe připravenou korunu.“ Když se probudil ze spánku, rozdělil veškeré své peníze chudým a nuzným. Poté se pomodlil a odešel do El-Bahnasy, kde vyznal Pána Krista. Když vyznal, že je představeným vesnice, vladař se ho vyptával na bohoslužebné nádoby kostela v jeho městě a nabídl mu klanění se modlám.
Svatý Bima mu odpověděl: „Nádoby ti nedám, a co se týče klanění se modlám, klaním se jedině svému Pánu Ježíši Kristu.“ Vladař nařídil, aby mu vyřízli jazyk a mučili jej lisem a ohněm. Ale Pán jej zachránil a uzdravil. Vladař jej pak poslal do Alexandrie, kde byl uvězněn. Julius El-Akfahsí (pisatel životopisů svatých) měl sestru posedlou zlým duchem. Tento světec se za ni pomodlil a ona byla uzdravena. Zpráva o tomto zázraku se rozšířila a mnozí uvěřili. Vladař se rozzuřil a mučil světce lisem a vytrháváním nehtů. Pán jej posílil a uzdravil. Když se vladař unavil jeho mučením, poslal jej do Horního Egypta.
Tam byl sťat a přijal korunu mučednictví. Služebníci Julia El-Akfahsího odnesli jeho tělo do jeho města. Kéž jsou jeho modlitby s námi, amen.
5. Odchod Kyra (Karase), bratra císaře Theodosia. Dnes se také odebral na věčnost [svatý Kyros (Karas)](/cs/saint/st-karas-the-anchorite). Byl bratrem císaře Theodosia Velikého. Tento světec dobře poznal marnost světa a jeho pomíjivost. Opustil všechen svůj majetek a vyšel, bloudě bez cíle. Bůh jej dovedl do vnitřní Západní pouště, kde žil mnoho let o samotě, aniž spatřil člověka či zvíře. V poušti Šihít (Sketis) žil svatý kněz zvaný Bamwa (Pimwah), který ovinul rouchem tělo svaté Hilarie. Tento otec toužil spatřit některého ze služebníků Kristových, poustevníků.
Pán mu pomáhal, dokud nedospěl do vnitřní pouště, a spatřil mnoho ze svatých. Každý z nich mu pověděl své jméno a důvod, proč přišel do pouště. Avšak svatý Pimwah se každého z nich ptal: „Je tu někdo, kdo žije ještě dále ve vnitřní poušti?“ Odpovídali mu: „Ano.“ Pokračoval v cestě, až nakonec dospěl k svatému Karasovi, poslednímu z nich. Svatý Karas jej zavolal zevnitř své cely: „Vítej, Anbo Pimwahu, knězi ze Šihítu.“ Anba Pimwah vstoupil do jeho cely, a po pozdravech se ho svatý Karas vyptával na zprávy o světě, o vladařích a o věřících.
V noci se svatý Karas dlouho modlil, poté padl tváří k zemi a vydal svou duši do rukou Páně. Anba Pimwah jej pohřbil v jeho plášti, poté se vrátil, oslavuje Boha a vypravuje všem o světci a jeho zápase. Kéž jsou jeho modlitby s námi a sláva Bohu navěky, amen.