Story
Tohoto dne roku 341 po Kristu zesnul veliký svatý Anba Pavel, první poustevník. Tento světec pocházel z města Alexandrie a měl bratra jménem Petr. Po smrti jejich otce si mezi sebou rozdělili dědictví. Když si jeho bratr vzal větší podíl, byl Pavel zarmoucen jednáním svého bratra. Řekl svému bratru: „Proč mi nedáš můj právoplatný podíl z dědictví našeho otce?“ Petr odpověděl: „Jsi mladý muž a obávám se, že bys jej promrhal. Já jej tedy pro tebe uchovám.“ Když se spolu nedohodli, šli k místodržiteli, aby mezi nimi rozhodl. Cestou spatřili pohřební průvod. Pavel se zeptal jednoho z truchlících na zesnulého muže.
Bylo mu řečeno, že to byl jeden ze vznešených a bohatých lidí města, že zanechal své bohatství i jmění za sebou a že jej nesou pohřbít jen v jeho rouchu. Svatý Pavel ve svém srdci povzdechl a řekl si: „Co tedy mám činit se všemi penězi tohoto pomíjivého světa, který opustím nahý?“ Pohlédl na svého bratra a řekl mu: „Bratře můj, vraťme se, neboť tě nebudu žádat o nic, ani o to, co je mé.“ Cestou zpět Pavel opustil svého bratra a šel svou cestou, až vyšel z města. Pavel našel hrob, kde zůstal tři dny a modlil se k Pánu Kristu, aby ho vedl k tomu, co se Mu líbí.
Jeho bratr Pavla horlivě hledal, a když ho nenašel, velmi litoval toho, co učinil. Bůh poslal svatému Pavlovi anděla, který ho z onoho místa vyvedl a kráčel s ním, dokud nedošli do východní vnitřní pouště. Tam zůstal 70 let, během nichž nespatřil nikoho. Oblékal tuniku zhotovenou z palmového vlákna. Pán mu každý den posílal havrana s polovinou bochníku chleba. Když Pán chtěl zjevit svatost svatého Pavla a jeho spravedlnost, poslal svého anděla k [svatému Antonínu (Antoniovi) Velikému](/cs/saint/st-antony-the-great), který se domníval, že je prvním, kdo přebývá v poušti.
Anděl řekl svatému Antonínu: „Je zde muž, který žije ve vnitřní poušti; svět není hoden šlépějí jeho nohou. Pro jeho modlitby Pán sesílá déšť a rosu na zemi a přivádí záplavu Nilu v jejím pravém čase.“ Když to svatý Antonín uslyšel, ihned vstal a vydal se do vnitřní pouště, vzdálené jeden den chůze. Bůh ho dovedl k jeskyni svatého Pavla. Vešel, poklonili se jeden druhému a usedli, rozmlouvajíce o velikosti Páně. Večer přiletěl havran a přinesl celý bochník chleba. Svatý Pavel řekl svatému Antonínu: „Nyní vím, že jsi jedním z dětí Božích.
Po 70 let mi Pán každý den posílal polovinu bochníku chleba, ale dnes Pán posílá i tvůj pokrm. Nyní jdi a přines mi spěšně tuniku, kterou císař Konstantin daroval papeži Athanasiovi.“ Svatý Antonín šel ke svatému Athanasiovi, přinesl od něho tuniku a vrátil se ke svatému Pavlovi. Cestou zpět spatřil duši svatého Pavla nesenou anděly vzhůru do nebe. Když dorazil k jeskyni, zjistil, že svatý Pavel již odešel z tohoto světa. Políbil ho s pláčem, oblékl ho do tuniky, o niž žádal, a vzal si jeho vlákennou tuniku.
Když svatý Antonín chtěl svatého Pavla pohřbít, podivil se, jak by mohl vykopat hrob. Do jeskyně vešli dva lvi, sklonili své hlavy před tělem svatého Pavla a potřásali hlavami, jako by se svatého Antonína ptali, co mají činit. Svatý Antonín poznal, že byli posláni od Boha. Vyznačil na zemi délku a šířku těla a oni svými drápy vykopali hrob podle pokynů svatého Antonína. Svatý Antonín pak pohřbil svaté tělo a vrátil se k papeži Athanasiovi a vyprávěl mu, co se stalo. Svatý Athanasios poslal muže, aby mu přinesli tělo svatého Pavla. Strávili několik dní hledáním v horách, ale místo jeho hrobu nemohli nalézt.
Svatý Pavel se zjevil papeži ve vidění a řekl mu, že Pán nedovolí odhalit místo jeho těla. Požádal papeže, aby muže neobtěžoval, ale aby je nechal přivést zpět. Papež Athanasios míval ve zvyku oblékat tuniku z palmového vlákna třikrát do roka během božské liturgie. Jednou chtěl, aby lidé poznali svatost majitele oné tuniky. Položil ji na mrtvého muže a mrtvý muž ihned vstal. Zpráva o tomto zázraku se rozšířila po celé egyptské zemi. Jeho modlitby ať jsou se všemi námi. Amen.
2. Zesnutí svatého Longina, opata kláštera El-Zugag. Tohoto dne také zesnul čistý svatý Anba Longinus, opat kláštera El-Zugag. Pocházel z Kilikie (v Malé Asii). Stal se mnichem v jednom z klášterů, kde se jeho otec Lucianus stal mnichem poté, co zemřela jeho žena. Když opat tohoto kláštera zesnul, mniši chtěli ustanovit svatého Luciana opatem nad sebou, ale on odmítl, neboť se vyhýbal marné slávě světa. Vzal svého syna Longina a odešel do Sýrie, kde žili v jednom chrámu. Bůh zjevil jejich ctnosti tím, že skrze ně konal mnohé zázraky.
Z bázně před marnou slávou tohoto světa odešel Longinus se svolením svého otce do Egypta. Když dorazil, šel do kláštera El-Zugag, západně od Alexandrie. Mniši ho přijali s radostí. Po zesnutí opata ustanovili mniši Anbu Longina opatem nad sebou pro to, co viděli z jeho ctností a jeho dobrého chování. Krátce nato za ním přišel jeho otec Lucianus a společně pracovali na zhotovování plátěných plachet pro lodě a prodávali je, aby se uživili. Bůh konal mnohé zázraky a znamení skrze jejich ruce. Otec Lucianus odešel z tohoto světa v pokoji a krátce nato odešel také jeho syn, Anba Longinus.
Modlitby těchto dvou světců ať jsou s námi a sláva našemu Bohu na věky. Amen.