Svatý Marekapoštol
Příběh
Svatý Marek se narodil v Kyréně (Cyrene), jednom z pěti západních měst v Libyi, ve městě zvaném Aristopolis, židovským rodičům z kmene Lévi. Jeho otec se jmenoval Aristobulos a jeho matka Marie, zbožná žena, která měla své vážené postavení mezi prvními křesťany v Jeruzalémě.
Naučil se řecky, latinsky a hebrejsky a tyto jazyky dokonale ovládal. Když některé barbarské kmeny napadly jejich majetek, opustili Kyrénu a odešli do Palestiny, své původní vlasti, a usadili se v Jeruzalémě. Vyrůstal ve zbožné rodině, která patřila k nejstarším rodinám ve víře v křesťanství a v jeho službě.
Jeho vztah ke Kristu: Spolu se svou matkou Marií se těšil z přítomnosti Pána Ježíše Krista, neboť ona byla z žen, které sloužily Pánu ze svého majetku, a také mnozí členové rodiny měli vztah k Pánu Ježíši Kristu. Marek byl příbuzný s apoštolem Petrem, neboť jeho otec byl bratrancem manželky svatého apoštola Petra nebo synem její tety. A byl příbuzný i s apoštolem Barnabášem, jsa synem jeho sestry (Koloským 4:10 (Colossians 4:10)), nebo synem jeho strýce, a také s Tomášem.
Jeho matka otevřela svůj dům, aby se v horní místnosti jedl velikonoční beránek s učedníky, a tak se stal jedním z nejslavnějších domů v dějinách raného křesťanství. Tam Pán slávy umyl nohy učedníkům a předal jim svátost eucharistie, takže se stal první křesťanskou církví na světě, kterou Pán sám posvětil tím, že v ní přebýval a slavil svátost eucharistie. A v téže horní místnosti se učedníci scházeli po vzkříšení a v ní sestoupil na učedníky Duch svatý (Skutky 2:1-4 (Acts 2:1-4)), a v ní se scházeli. A tak byl Markův dům první křesťanskou církví na světě, v níž se v době apoštolů scházeli křesťané (Skutky 12:12 (Acts 12:12)).
On sám viděl Pána Ježíše Krista, seděl s ním a žil s ním, ba byl dokonce z řad sedmdesáti apoštolů, a proto jej církev nazvala „Tím, kdo patřil na Boha“ (Theórimos).
Svatý Marek byl jedním ze sedmdesáti apoštolů, které Pán vyvolil ke službě, jak o tom svědčí učenec Órigenés a svatý Epifanios.
Podání uvádí, že svatý Marek byl přítomen s Pánem na svatbě v galilejské Káně a že to byl onen mladík, který nesl džbán, když ho potkali dva učedníci, aby připravili velikonočního beránka pro Pána (Marek 14:13-14 (Mark 14:13-14); Lukáš 22:11 (Luke 22:11)). A je to také onen mladík, o němž se říká, že následoval Spasitele a měl na nahém těle přehozené prostěradlo, a oni ho chytili, ale on prostěradlo nechal a utekl od nich nahý (Marek 14:51-52 (Mark 14:51-52)). Tento příběh, který je zaznamenán pouze v Markově evangeliu, naznačuje, že se přihodil jemu samému.
Jeho kázání: Apoštol začal svou službu spolu s naším učitelem apoštolem Petrem v Jeruzalémě a v Judsku. Kniha Skutků apoštolů nám zaznamenává, že se vydal s apoštoly Pavlem a Barnabášem na první misijní cestu a kázal s nimi v Antiochii, na Kypru a poté v Malé Asii. Avšak, jak se zdá, onemocněl v Perge v Pamfylii a byl nucen vrátit se do Jeruzaléma a cestu s nimi nedokončil. Později se vrátil a spolupracoval s Pavlem na založení některých církví v Evropě, v jejich čele s církví v Římě.
Když apoštol Pavel zahájil svou druhou misijní cestu, apoštol Barnabáš trval na tom, aby vzali s sebou Marka, ale apoštol Pavel to odmítl, až se jeden od druhého odloučil. Pavel se vydal se Silasem, kdežto Barnabáš vzal Marka a kázali na Kypru (Skutky 13:4-5 (Acts 13:4-5)), a podruhé odešel na Kypr po jeruzalémském koncilu (Skutky 15:39 (Acts 15:39)).
Postava svatého Marka v knize Skutků mizí, neboť odcestoval do Egypta a založil alexandrijskou církev poté, co nejprve odešel do rodiště svého narození, „Pěti měst“ v Libyi, a odtud se vydal do oáz, pak do Horního Egypta a vstoupil do Alexandrie roku 61 po Kr. její východní branou.
Svatý Marek vstoupil do města Alexandrie, nejpravděpodobněji roku 60 po Kr., ze západní strany, přicházeje od Pěti měst. Dějiny nám vyprávějí příběh, jak Aniános přijal křesťanskou víru jako první Egypťan v Alexandrii, který přijal křesťanství… Markova obuv se totiž prochozením prošlapala, a když ji odnesl k ševci Aniánovi, aby mu ji opravil, vbodlo se mu šídlo do ruky a on vykřikl: „Ó jediný Bože!“ A svatý Marek ho uzdravil ve jménu Pána Ježíše Krista a začal mu vyprávět o jediném Bohu, i uvěřil on i celý jeho dům…
Když se víra v Alexandrii rychle rozšířila, ustanovil Aniána biskupem a s ním tři kněze a sedm jáhnů. Pohanský lid se rozzuřil, a tak byl svatý Marek nucen opustit Alexandrii a odejít do Pěti západních měst (Barka v Libyi) a odtud do Říma, kde vyvinul pamětihodné úsilí v díle kázání, jímž pomáhal apoštolu Pavlovi, avšak brzy se vrátil do Egypta, aby pokračoval ve velkém díle, které započal.
Vrátil se do Alexandrie roku 65 po Kr. a nalezl křesťanskou víru rozkvetlou, i rozhodl se navštívit Pět měst a podruhé se vrátil do Alexandrie, aby tam podstoupil mučednictví v oblasti Bukália.
A přihodilo se, zatímco apoštol slavil pozdvihování svatých darů v den velikonočního svátku — a onen den se shodl se svátkem pohanského boha Serapida — že pohané napadli kostel, který věřící postavili u moře, na místě známém jako Bukália, to jest „kravín“. Zmocnili se svatého Marka a začali ho vláčet ulicemi města a křičeli: „Vlečte draka do kravína!“ A pokračovali v tom tak dlouho, až se jeho maso roztrhalo a krev vytekla, a večer ho vsadili do temného žaláře. A uprostřed oné noci se mu zjevil Pán Ježíš Kristus, posílil ho a slíbil mu věnec zápasu.
A nazítří pohané čin zopakovali, až jeho duše vyšla a on ji odevzdal do ruky Páně, na konci měsíce Baramúda roku 68 po Kr. A aby ještě více zhanobili tělo svatého, zažehli pohané velký oheň a položili ho na něj v úmyslu spálit jej, avšak spustily se prudké deště, které oheň uhasily, a poté věřící tělo s velikou úctou vzali a zavinuli do plátna.
A někteří benátští kupci toto tělo roku 827 po Kr. uloupili a postavili nad ním kostel ve svém městě, kdežto hlava je stále v Alexandrii a nad ní byl postaven Markovský kostel.
Libanon věří, že svatý v něm kázal; a kázal také v Kolosách (Koloským 4:10 (Colossians 4:10)), a Benátky si ho zvolily za svého patrona, stejně jako Aquileia v benátském kraji. Své vyprávění o jeho kázání zakončeme slovy apoštola Pavla v listě Filemonovi, kde ho apoštol Pavel zmiňuje v čele svých spolupracovníků (Filemonovi 1:2 (Philemon 1:2)), a v listě Koloským jej zmiňuje mezi oněmi nemnohými, kteří s ním pracovali pro Boží království, zatímco on byl vězněm během svého prvního uvěznění v Římě. A během svého druhého uvěznění — zatímco se připravoval odložit svůj příbytek — napsal Timoteovi a žádal ho, aby mu poslal Marka, neboť je mu prospěšný ke službě (2. Timoteovi 4:11 (2 Timothy 4:11)).
Jeho evangelium: Svatý Marek je pisatelem evangelia, které nese jeho jméno (Markovo evangelium), a je tvůrcem liturgie dnes známé jako Kyrilská liturgie, nazvaná podle svatého Kyrila, sloupu víry, dvacátého čtvrtého alexandrijského patriarchy, neboť on byl prvním, kdo ji písemně zaznamenal a přidal k ní některé modlitby.
Založení teologické školy: Svatému apoštolu Markovi náleží zásluha za založení teologické školy v Alexandrii, oné školy, jejíž věhlas se rozšířil po celém křesťanském světě na východě i na západě a která prokázala křesťanství vznešené služby zásluhou svých učenců a filosofů, které vychovala.
Svatý Marek a lev: Svatý Marek je symbolizován lvem, a proto vidíme, že obyvatelé Benátek, kteří se k němu utíkají o přímluvu, učinili lva svým symbolem a vztyčili okřídleného lva na náměstí svatého Marka ve svém městě. Někteří tento symbol vysvětlují takto: Za prvé: Říká se, že svatý Marek přivedl svého otce Aristobula ke křesťanské víře během jejich společné cesty směrem k Jordánu, kde je překvapil lev a lvice.
Otec požádal syna, aby utekl, zatímco on sám předstoupí, aby ho šelmy zaměstnaly, ale syn otce uklidnil a pomodlil se k Pánu Ježíši Kristu, načež se šelmy rozpukly a zahynuly, i uvěřil otec v Pána Ježíše Krista. Za druhé: Svatý Marek začal své evangelium slovy: „Hlas volajícího na poušti“… jako by to byl hlas lva burácející na poušti, jenž jako král zvířat připravuje cestu pro příchod pravého Krále, našeho Pána Ježíše Krista.
A poněvadž evangelium přichází hlásat moc Pána Ježíše Krista, slušelo se symbolizovat ho lvem, neboť o Pánu bylo řečeno, že je „lev z pokolení Judova“ (Zjevení 5:5 (Revelation 5:5)). Za třetí: Svatý Ambrož má za to, že svatý Marek začal své evangelium ohlášením moci božství Pána Ježíše Krista, Služebníka: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“ (Marek 1:1 (Mark 1:1)), a proto je právem symbolizován lvem.