Story
Svatý Antonín Veliký, hvězda pouště a otec všech mnichů, se narodil okolo roku 251 po Kristu ve vesnici Qimn al-Arus v Egyptě. Jeho rodiče byli zámožní a bohabojní, milovníci Církve i chudých, a vychovali svého syna v bázni Páně. Když bylo Antonínovi asi dvacet let, jeho rodiče opustili tento svět a zanechali mu péči o jeho mladší sestru a veliké dědictví.
Jednoho dne, když vstoupil do chrámu, uslyšel slova Pána Krista čtená z evangelia: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; a pojď, následuj mne.“ Mladík přijal tato slova, jako by byla řečena přímo jemu. Vrátil se domů, rozdělil veškerý svůj majetek mezi chudé, svěřil svou sestru společenství zasvěcených panen a stáhl se ze světa, aby žil životem samoty a modlitby.
Protože ještě neexistoval žádný řád mnišského života, který by mohl následovat, přebýval Antonín sám za městem, pracoval vlastníma rukama, postil se a bděl. Nepřítel lidského pokolení, závidící mu jeho svatost, na něj dorážel každým pokušením: únavou a leností, hanebnými přeludy a nakonec přízraky divokých a děsivých zvířat. Ale světec, vyzbrojený Křížem a neochvějnou vírou, se démonům posmíval a opovrhoval jejich klamy, říkaje, že nemají žádnou moc nad služebníkem Kristovým, a Pán ho ze všech vysvobodil.
Poté co strávil asi dvacet let skryt v nejhlubších místech svého zápasu, vylomili bratří dveře a nalezli ho zářícího, ani nadmutého přebytkem, ani vyčerpaného svým odříkáním, nýbrž zcela ovládaného rozumem a milostí. Od té doby přicházeli k němu mnozí, hledající cestu spásy, a stal se jim otcem a vůdcem. Tak skrze něho byla poušť zalidněna mnichy a mnišský život začal vzkvétat v celém světě.
Když nastalo veliké pronásledování, sestoupil Antonín do Alexandrie, aby potěšil vyznavače Kristovy v jejich žalářích a posilnil mučedníky, otevřeně vyznávaje víru a sám toužící trpět pro Pána; avšak Bůh ho zachoval, aby byl otcem mnohým. Potom se stáhl hlouběji do východní pouště, putuje, dokud nenalezl místo s vodou a palmami u hory, kde se usadil. Tam časem vznikl veliký Klášter svatého Antonína.
Pán oslavil svého služebníka darem rozlišování, uzdravováním a proroctvím. Předpověděl soužení, jež přijdou na Církev skrze blud, i jeho pozdější obnovu. Setkal se a rozmlouval se svatým Pavlem, prvním poustevníkem, a když ten svatý muž zesnul, Antonín pohřbil jeho tělo, zavinuv je do pláště, který obdržel od papeže Athanasia. Svatého Makaria a mnohé další vyučil cestě dokonalosti, a dokonce i císařové mu psali, žádajíce o jeho modlitby, on však zůstal pokorný ve své cele.
Když světec poznal, že se přiblížil den jeho odchodu, přikázal svým učedníkům, aby ukryli jeho tělo na místě nikomu neznámém, aby nebylo veřejně uctíváno. Nařídil, aby jeho hůl byla dána svatému Makariovi, jeden z jeho ovčích plášťů papeži Athanasiovi a druhý jeho učedníku Anbovi Serapionovi. Pak se položil na zem a odevzdal svého ducha do rukou Páně. Žil sto pět let, všechny ve svatosti, čistotě a neustávající práci.
Koptská pravoslavná církev slaví památku jeho slavného odchodu dvacátého druhého dne měsíce Tobi. Jeho modlitby a požehnání nechť jsou s námi. Amen.