The Old Life
An idol worshipper. A highway robber. A thief, a murderer.
A lover of this passing world.
The Thirst
Is there a God, great and awesome?
“My heart yearns for Him.”
Moses the thirsty heard of our fathers the monks, the dwellers of Shiheet.
Abba Isidore
He took the form of man; all heads bow to Him.
Our God is merciful — He accepts the repentant.
Give your life to Him. Abandon your past; at His gracious hands, repent.
The Confession
With tears and joy, with groaning and delight.
He offered a true repentance, revealing all his sins — openly, without turning back.
Entirely White
Axios — Worthy
He received the first mystery — by water, Spirit, and fire — removing all impurities.
Robed in white, he was told: you are white now, inside and out.
The Bag of Sand
My sins run behind me
A torn sack of sand upon his back — “my sins pour out behind me, and still I come to judge another?”
From Darkness to Light
The robber among the chosen ones
The murderer became righteous; the sinner, a chosen vessel.
A slave of desires became a father, teacher, comforter, and priest who wrote rules for the monks.
The Life · c. 332 – 407 AD
The Life of Anba Moses the Black
Anba Mojžíš Černý (asi 332–407): otrok a vůdce lupičů, který činil pokání u svatých Isidora a Makaria Velikého v poušti Sketis, stal se mnichem, knězem a otcem pěti set bratří a jedním z nejslavnějších symbolů pokání v dějinách Církve. Byl umučen barbary spolu se sedmi bratry; jeho ostatky jsou dnes v klášteře El-Baramús.
Veliký svatý Anba Mojžíš Černý, známý též jako Anba Mojžíš Silný, patří k nejslavnějším postavám pokání v dějinách celé Církve. Před svým obrácením byl mocný ve zlém, potom se však stal ještě mocnějším v askezi a svatosti, takže se o něm říkalo, že skutečně uchvátil království nebeské, jak praví evangelium: „království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je“ (Matthew 11:12).
Jeho původ a raný život
Narodil se kolem roku 332 po Kristu, s největší pravděpodobností pocházel z Núbie na nejjižnějším okraji Egypta a Černým byl nazván pro tmavou barvu své pleti. V mládí byl otrokem náčelníka kmene, který uctíval oheň; jeho pán ho však pro množství jeho zločinů a jeho krutost vyhnal ze strachu, aby se jeho povaha nerozšířila mezi ostatní otroky. Přešel tedy do služby jiného pána, náčelníka kmene uctívajícího slunce; když ho ten krutě potrestal, uprchl a začal se mstít každému pánovi a boháči a jeho srdce se zatvrdilo ještě více.
Mojžíš se přidal k lupičům a ti si ho pro jeho nesmírnou sílu a mohutnost jednomyslně zvolili za vůdce, takže dostal přezdívky „šelma hor“ a „postrach kraje“. Byl to mocný násilník, nestřídmý v jídle a v pití vína; zabíjel, kradl a páchal zlo a nikdo se mu nedokázal postavit ani mu vzdorovat. Vypráví se, že se jednoho dne chtěl přiblížit ke stádu ovcí, ale pastýř na něj poštval své psy; skočil tedy do řeky s mečem v zubech a plaval dlouhou vzdálenost, až pastýř s hrůzou utekl. Vybral si pak čtyři nejlepší ovce, zabil je, naložil si je na záda a plaval zpět, jak přišel.
Jak se navrátil k Bohu
Hlas dobra se však v jeho nitru čas od času ozýval, neboť nebyl zlý od přirozenosti. Často vzhlížel ke slunci, které uctíval, a oslovoval je: „Slunce, jsi-li ty Bůh, dej se mi poznat.“ A dodával: „A ty, Bože, kterého neznám, zjev mi sám sebe.“ Jednoho dne uslyšel kohosi říkat: „Mniši z Vádí Natrún znají Boha; jdi k nim a oni ti ho dají poznat.“ Ihned vstal, opásal se mečem a vydal se do pouště Sketis.
Tam se setkal se svatým Isidorem, knězem Sketis a učedníkem svatého Makaria Velikého. Když ho Isidor spatřil, ulekl se jeho vzezření; Mojžíš ho však uklidnil, že k nim přišel jen proto, aby mu dali poznat Boha, a naléhavě a pokorně prosil: „Slyšel jsem, že jsi dobrý, a tak jsem přišel k tobě, abys mě naučil, jak být dobrý jako ty. Chci zůstat s tebou, i když jsem spáchal veliké zlo.“ Isidor ho přivedl ke svatému Makariovi Velikému; ten ho napomenul, vyučil ho víře, pokřtil ho, přijal ho za mnicha a usadil ho v poušti.
Jeho pokání a zápas
Mojžíš vyznal své hříchy v hluboké zkroušenosti a s hojnými slzami. Říká se, že zatímco se Mojžíš vyznával, viděl svatý Makarios černou tabuli, z níž se mazal každý hřích, k němuž se přiznal, takže když své vyznání dokončil, byla celá tabule bílá. Potom se svatý Mojžíš oddal mnohým duchovním cvičením, jež převyšovala úsilí mnoha svatých. Ďábel proti němu bojoval tím, co v něm bývalo dříve — láskou k jídlu a pití a žádostmi těla; on to však vyprávěl svatému Isidorovi a ten ho utěšoval a učil ho, jak přemáhat ďáblovy úklady.
V prvních letech byl sužován lítým bojem myšlenek: jeho dávné zločiny a ohavnosti mu táhly myslí, když stál na modlitbě. Tu se vrhal k zemi a plakal před Bohem, volaje svůj proslulý výkřik: „Pane, ty víš, že chci být spasen, ale myšlenky mě nenechávají na pokoji.“ A pomalu, milostí Kristovou, tyto boje utichaly.
O přísnosti jeho askeze a jeho lásce ke službě svědčí i to, že když starci kláštera spali, obcházel v noci jejich cely, bral jejich džbány a plnil je vodou, kterou nosil ze studny vzdálené od kláštera. Po mnoha letech zápasu mu ďábel ze závisti způsobil vřed na noze, který ho ochromil a upoutal na lůžko. Když poznal, že jde o ďáblův útok, přidal na askezi a modlitbě, až jeho tělo bylo jako ohořelé dřevo. Hospodin shlédl na jeho trpělivost, uzdravil ho z jeho neduhu, zbavil ho bolestí a spočinula na něm Boží milost.
Jeho pokora
Protože sám zakusil Boží shovívavost, stal se i on příkladem pokory, trpělivosti a laskavosti k hříšníkům. Jednou se ve Sketis konalo shromáždění otců; když Anba Mojžíš vešel a usedl mezi ně, jeden z nich se na něj obořil: „Proč sem přichází tento Núbijec a sedá si mezi nás?“ Mlčel a neodpověděl. Když se ho po skončení shromáždění ptali, zda se rozhněval, řekl: „Vpravdě jsem se v nitru zachvěl, ale nepromluvil jsem ani slovo.“
V Ráji otců (Bustán al-ruhbán) se vypráví, že jeden bratr ve Sketis zhřešil. Starci svolali shromáždění, aby ho soudili, a poslali pro Anbu Mojžíše, ten však odmítl přijít. Když na něj naléhali, vstal, vzal děravý koš, naplnil ho pískem, naložil si ho na záda a šel. Když mu vyšli vstříc a ptali se ho, co to znamená, řekl jim: „To jsou mé hříchy, které se sypou za mnou, a já se po nich neohlížím — a dnes jsem přišel soudit hříchy druhého.“ Když to uslyšeli, neřekli onomu bratru nic a odpustili mu.
Jeho kněžské svěcení a otcovství
Po čase se kolem něho shromáždilo pět set bratří a on se stal jejich otcem; i zvolili ho, aby byl vysvěcen na kněze. Když předstoupil před patriarchu ke svěcení, chtěl ho patriarcha vyzkoušet a řekl starcům: „Kdo sem přivedl toho černocha? Vyžeňte ho.“ On poslechl a odešel, říkaje si: „Dobře s tebou naložili, ty černochu.“ Patriarcha ho však znovu povolal, vysvětil ho na kněze a řekl mu: „Mojžíši, nyní jsi celý bílý.“ Svatý pak sepsal pravidla pro mnichy a zanechal po sobě sedmdesát učedníků, kteří po něm obohatili mnišský život i myšlení. Když se ho jeden bratr zeptal, co pomáhá mnichovi v souženích, která ho potkávají, odpověděl: „Je psáno: „Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová“ (Psalms 46:1).“
Jeho mučednictví
Jednoho dne šel s několika starci ke svatému Makariovi Velikému a ten jim řekl: „Vidím mezi vámi jednoho, který má korunu mučednictví.“ Svatý Mojžíš mu odpověděl: „Snad jsem to já, neboť je psáno: „všickni, kteříž berou meč, od meče zahynou“ (Matthew 26:52).“ Sám také mnichy opakovaně napomínal: „Budeme-li zachovávat přikázání našich otců, říkám vám ve jménu Páně, že barbaři sem nepřijdou; nebudeme-li však zachovávat Boží přikázání, bude toto místo zpustošeno.“
Roku 407, v čase prvního vpádu barbarů do pouště Sketis, byl svatý ve své cele s několika bratry a řekl jim: „Hle, dnes přišli barbaři do Sketis; kdo z vás chce utéci, ať uteče.“ Zeptali se ho: „A ty, otče náš, proč neutečeš také?“ Odpověděl: „Já na tento den čekám již mnoho let, aby se naplnilo slovo Spasitelovo.“ Barbaři vtrhli do kláštera a zabili ho spolu se sedmi bratry, kteří byli s ním; bylo mu tehdy asi sedmdesát pět let. Jeden z bratří se skrýval za rohoží a spatřil anděly sestupující z nebe s korunami v rukou, jak je kladou na hlavy mučedníků; potom uviděl anděla Páně, jak stojí s korunou v ruce a čeká na něj. Vyběhl tedy rychle ze svého úkrytu a vydal se barbarům; ti zabili i jeho a on přijal korunu mučednictví spolu se svými bratry.
Jeho svaté ostatky
Když barbaři klášter opustili, vzali otcové tělo svatého i těla mučedníků, kteří byli s ním, zavinuli je do pláten a uložili je v klášterním chrámu. Jeho tělo se dnes nachází spolu s tělem jeho učitele svatého Isidora v jedné společné schráně v klášteře Panny Marie El-Baramús ve Vádí Natrún a dodnes se skrze ně dějí mnohé zázraky. Koptská pravoslavná církev slaví jeho památku dvacátého čtvrtého dne koptského měsíce baúny.
Rozjímejte tedy, milovaní, o síle pokání a o tom, co vykonalo: proměnilo nevěřícího otroka, který byl vrahem, smilníkem a lupičem, ve velikého otce, učitele, utěšitele a kněze, jenž sepsal pravidla pro mnichy, a ve svatého, jehož jméno se připomíná u oltáře v našich modlitbách. Požehnání jeho modliteb ať je s námi; a našemu Pánu sláva na věky věků. Amen.
The Doxology
Pijwri abba Mwcy
O champion, Abba Moses — the refrain that carries his story.
V církvi prvorozených,
ve shromáždění čistých,
přebývaje ve vší zbožnosti,
Byl ctitelem model,
lupičem na cestách,
ptal se po soudci,
Mojžíš byl z barbarů,
jeho život byl plný hříchu,
toužil být očištěn,
Zloděj, vrah a cizoložník,
milovník tohoto pomíjivého světa,
drahá krev jej omyla,
Mojžíš žíznivý uslyšel
o našich otcích mniších,
obyvatelích Šíhítu,
Zeptal se: „Je nějaký Bůh,
veliký a hrozný?
Mé srdce po Něm prahne,“
Ava Isidor odpověděl:
„Vzal na sebe podobu člověka,
před Ním se sklánějí všechny hlavy,“
Náš Bůh je milosrdný,
přijímá kajícníky,
z lásky přijal potupu,
Odevzdej Mu svůj život,
zanech u Něho svou minulost,
v Jeho milostivých rukou se kaj z hříchu,
Mojžíš povstal a řekl:
„Přijmi mě jako ztraceného syna,
pomoz mi nyní se kát!“
Se slzami a radostí,
se sténáním a potěšením,
litoval své minulosti,
Přistoupil ke Kristu s láskou,
se srdcem zlomeným a zraněným,
toužil dojít odpočinku,
Přinesl pravé pokání,
otevřeně, bez návratu zpět,
vyznávaje všechny své hříchy,
A hle, anděl světla
setřel jeho černé hříchy,
deska se stala čistě bílou,
Ava Makarios dosvědčil,
že jeho Pán mu odpustil a zachránil ho,
nový život mu byl dán,
Přijal první tajemství,
vodou, Duchem a ohněm,
odstraňující všechny nečistoty,
Pokání je podivuhodné,
zaněcuje v srdci oheň,
z cizince se stává druh,
Vrah se stal spravedlivým,
hříšník vyvolenou nádobou,
lupič mezi vyvolenými,
Pokání je mocné,
činí z cizoložného panice
a pochybujícího přijatým,
Otrok žádostí a hanby
přijal skrze milost důstojnost,
stávaje se nejsilnějším ze svobodných,
Duch vedl násilníka
z temnoty do světla,
přinášeje plody svému milovanému,
Zatoužil po mnišství
a zaslíbil se kráčet v dobru,
Bůh mu ukázal cestu,
Jeho askeze předčila ostatní,
sloužil druhým mnichům
s pokorou a bděními,
S vytrvalostí se vyčerpával,
ušel tisíce metrů,
aby naplnil jejich džbány vodou,
Postupoval na cestě
ve stálosti a píli
a v růstu ve spravedlnosti,
V ctnostech a modlitbách,
v postech a askezi,
v bázni a pokleknutích,
Asketický věrný ctitel
s pevnou a vytrvalou vírou,
děsící démony,
Miloval bratry a byl jimi milován,
vyvolili jej ke kněžství,
oznámili své přání,
Když jej zkoušeli,
kněží se rozhořčili a vyhnali ho,
on se podrobil jejich příkazu,
Řekl: „Nejsem hoden,
vyhnali tě, ty černý,
ty muži tmavé pleti!“
Patriarcha uslyšel jeho slova,
poznal jeho spravedlivé skutky,
jeho pokornou a dokonalou duši,
Vysvětil ho ve svatém jménu,
hlas pravil: axios,
všechny duše jej uslyšely,
Blahoslavený jsi, ó Mojžíši!
Přijal jsi chválu svého Krále,
Pán vinice tě ochránil,
Jednou tě vyžádali
kvůli hříšnému mnichovi,
ve shromáždění jej měli soudit,
Svatý Mojžíš k nim přišel
s pytlem písku na zádech,
vešel smutný a sklíčený,
Zeptali se ho, co nese,
co to s sebou přinesl,
řekl, že nese své hříchy,
Slavné a prospěšné poučení,
mniši je s radostí přijali,
odpustili ubohému hříšníkovi,
Toužíme prožít svůj život,
toužíme být jako ty,
pamatuj na nás ve svých modlitbách,
Před vyvýšeným trůnem,
před Bohem velikým,
pamatuj na nás, milovaný otče,
Papež ava Tawadros veliký,
kéž mu dá dlouhý život,
aby hlásal evangelium,
Ava David, náš biskup,
zachovej jeho i nás, ó Pane,
jeho modlitbami nás chraň,
Biskupy a duchovenstvo
chraň je, ó Svatý,
se zástupy ni-angelos,
Jáhny a mnichy,
služebníky na každém místě,
Pane, naplň je vírou,
Avo Mojžíši, blahoslavený jsi,
přijal jsi chválu svého Krále,
Pán vinice tě ochránil,
Připomínka tvého jména
je v ústech všech věřících,
všichni říkají: „Ó Bože avy Mojžíše,
pomoz nám všem!“
From the sixty verses of the doxology